mm

°Fotím°Tvořím°Kreslím°Mimorealita°Kartotéka°

°Na křídlech múzy°

° Princové sežrali všechny bílý koně,dobrý víly chcíply a ona si konečně uvědomila, jak moc ty starý korálkový časy vrátit chtěla by...°


°°...aneb má zapadlá realita...°°

Věci se mění

18. srpna 2009 v 23:16 | Dullsinea
Včera mi bylo oznámeno, že dneska jedu na výlet s mými milovanými rodiči. Teda bylo to pojato tou rodičovskou otázkou, kterou se vlastně ani tak neptají jako oznamují :D Jo, je to trochu na hlavu, ale je to tak. Mamka si umanula, že se chce jet podívat do Zoo v Plzni. Že prý tam s námi (tedy se mnou a bratrem) byli když jsme byli malý. Jo, něco si matně pamatuju. Vzpomínám si, jak mě nemohli dostat od lemurků a od výběhu zeber, což nemohli ani teď :D Jak tak koukám, hodně věcí se změnilo, ale můj víc než kladný vztah k těmto zvířatům u mě trvá už od plenek. :) No dobrá, jeli jsme teda do zoo. Dobrá polovina zoo byla totálně rozkopaná, ale návštěvníky tam normálně pouštěli. Hodně věcí se tam změnilo, už to nebylo to "dokonalé" zoo z mých vzpomínek. Bylo...jak to jen říct, takové ošuntělé. Možná je to tím, že v mých dětských očíčkách bylo krásné snad úplně všechno a teď s odstupem času vidím hlavně ty negativa. Ale i přesto jsem si tuhle návštěvu zoo celkem užila. Jo, bylo to fajn, teda až na to, že zebry nebyly skoro vůbec vidět. :D Mezi zvířátky jsme strávili skoro celé odpoledne, cca tak 4 a půl hodiny. Nějak tam čas uběhl ještě rychleji než rychle :D Chviličku mi trvalo, než sem rodiče přemluvila, abychom zastavili v Tescu. Chtěla jsem se tam mrknout na obchod s knihami, kam sem při každé návštěvě plzeňského tesca strávila maximum času, né-li všechen. Ovšem když ještě nepočítám Komodo. Takový malý obchůdek, kde měli opravdu krásné věci. Vždycky jsem neodolala a něco si tam koupila. Jednou, to bylo před Vánocemi, jsme se s bráchou domluvili a jeli nakupovat dárky pod stromeček. Vyrazili jsme právě sem, do Plzně - do tesca. K mému zklamaní bylo Komodo úplně vybrakované a před mýma očima sundavali ceduly s nápisem Komodo. V prostorách, kde Komodo bylo :( je teď vinotéka. Vždycky když jdu okolo, pohoršuju se, jak to mohli zrušit. Ten obchůdek byl pro mě něco jako pro věřícího člověka kostel. No dobře, teď trochu přeháním, ale jinak sem se tam cítila opravdu dobře a vždycky mě to tam hrozně moc táhlo. Když ten obchůdek zavřeli, byl tu ještě jeden fajn obchod s názvem levné knihy. Nikdy mi moc peněz z kapesného nezbylo, protože vždycky všechno hned utratím : D a levné knihy bylo fajn knihkupectví. Měli tam nepřeberné množství knih všeho druhu, což mě fascinovalo. A navíc, co je na tom nejlepší, většina z nich stála kolem sto koruny, což bylo úplně fantastické. Po nějakém čase, co zavřeli komodo, otevřeli o kousek dál jiný obchůdek,nebyl tak skvělý, ale přišel vhod. Měli tam hromadu placek, svíčky, krásné hrnečky a spoustu kouzelných věciček. Ovšem když jsem dneska navštívila tesco byla jsem hodně zklamaná. Hned jak jsme vlezli dovnotř naběhla jsem na knihkupectví. První, co mě napadlo bylo asi : " Sakra, to snad ne!!!" Bylo zavřené,úplně zavřené a na mříži cedule, že obchod byl zrušen. Zamrzelo mě to, protože do tesca jsem jezdila strašně ráda, a to hlavně kvůli komodu a knihám. Tam mě to vždycky táhle ze všeho nejvíc. Pomalu jsem odcházela a přemýšlela jsem jen nad tím, proč se všechno tak mění. Proč to, na čem mi záleží zavírají a to, co se mi líbilo dávají pryč. Došla jsem k eskalátorům s nadějí, že bych se snad ještě mohla rozptýlit v již zmiňovaném obchůdku, který mí rádoby " nahrazoval " Komodo. Skutečnost mě srazila na kolena. I tenhle ochůdek byl zavřen s tím, že je zrušen. A tohle všechno mě donutilo vzpomenout si na jednu historku z mého dětství. Bydlím na vesničce, která se pořád rozrůstá. Když jsem byla malá hrála jsem si snad všude :) Nejraději jsem to však měla nahoře nad zatáčkou naší ulice. Byl tam potůček, který v betonovém příkopu přitékal od lesa. Tam jsem trávila čas neustále. Jednoho dne to tam dělníci rozkopaly a potuček zmizel. Dnes tam stojí domy, je to už pěkná řádka let, ale do dnes mě to mrzí. A s tejně tak je to s těmi obchůdky, odtmtud jsem si vždycky přivezla věci, ze kterých sem měla opravdu radost. Jasně, asi si řeknete, že tyhle věci, ze kterých budu mít radost se dají najít kdekoli, to ano. Jenže...nákupy v těhle obchodech pro mě byla "závislost", radost, nostalgie...
Teď nechci mluvit jen o tom, že se stavějí nové domy, ruší potůčky a zavírají obchody, ale o všem. Když se podívám kolem sebe, tolík věcí se mění, lidé a jejich povahy se mění k nepoznání. Změna je život, ale proč je těch změn tolik, nestačila by třeba jedna za čas a né kopa každý den? Některé změny jsou k lepšímu a máme z nich radost, někdo z nich má radost, ale někoho mrzí, nekomu vadí, někomu ty změny ubližují. Musíme se s nimi smířit, naučit se žít s tím, co nám vadí, dělat v životě kompromisy, protože mnohdy to ani jinak nejde...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.