mm

°Fotím°Tvořím°Kreslím°Mimorealita°Kartotéka°

°Na křídlech múzy°

° Princové sežrali všechny bílý koně,dobrý víly chcíply a ona si konečně uvědomila, jak moc ty starý korálkový časy vrátit chtěla by...°


°°...aneb má zapadlá realita...°°

Život Jima Morrisona

29. června 2009 v 14:31
V úterý 3. července 2007 by se zpěvák americké hudební skupiny The Doors Jim Morrison dožil šedesáti čtyř let. Za svou krátkou kariéru a sedmadvacet let stihl natočit několik studiových alb, procestovat s The Doors půlku světa, vydat dvě sbírky poezie, stát se idolem revoltující mládeže… a také zemřít. Vedle Jimiho Hendrixe a Janis Joplin byl totiž jedním z těch, kteří neměli štěstí přežít dobu plnou společenských revolucí, změn či euforie.

Jim Morrison se narodil na Floridě 8. 12. 1943 jako syn armádního důstojníka, což mu později, v době protestů proti válce ve Vietnamu a antimilitantní orientaci americké hippie mládeže, nebylo zvlášť příjemné. Morrison sám se však k politice nijak otevřeně nevyjadřoval; inklinoval spíše k otázkám sociologicko-psychologickým, zajímal ho jedinec, jeho síla, moc, a svým způsobem i transcendentno (ne však takové, kterým se zabývali ostatní členové The Doors, kteří byli ovlivněni boomem indického hinduismu v šedesátých letech).

Morrison, jak se zdálo, nestál o splynutí s absolutnem; na to byla jeho životní filozofie až příliš ovlivněna Nietzschem nebo existencialismem, který beze zbytku prosakoval do jeho sebedestruktivního života. Zkoumal meze své jedinečné, subjektivní osobnosti a po vzoru Blakeova "cesta krajnosti vede do paláce moudrosti" se do tohoto paláce cestou extrémnosti, na které ho doprovázel jeho věrný "démon alkohol", vydával až přespříliš často.
Je záhadou, jak se hudební formace, která trvala pouhých šest let, udržela na hudební scéně dalších pětatřicet let, a to ještě po smrti svého frontmana. The Doors představovali ve své době nekompromisní postoj vůči společenskému dění americké kultury šedesátých let a přes svou provokativnost a experimentálnost si získali nejširší ohlas u publika na celém světě.

V roce 1965 se potkali studenti filmu University of California Los Angeles (UCLA) Ray Manzarek a Jim Morrison, aby se dohodli na založení své vlastní hudební skupiny. K této dvojici se o něco málo později připojil jazzový bubeník (se zkušenostmi s hraním klasické hudby) John Densmore a flamenco kytarista Robbie Krieger, které znal Manzarek od vidění na hodinách jógy.

Během roku dala kapela dohromady okolo tuctu písní, včetně jejich nejslavnějšího hitu Light My Fire, a začala vystupovat po klubech Los Angeles, kde si v krátké době získala obrovskou popularitu. V roce 1966 se pak vydala do studia natočit své první album The Doors.

Následující alba Strange Days, Waiting For The Sun, The Soft Parade a Morrison Hotel vycházela pravidelně v intervalech jednoho roku až do roku 1971, kdy vyšlo album poslední, L. A. Woman. Během pouhých pěti let prošla kapela vývojem experimentálního rocku přes bohatě aranžované, až nakašírované (a často proto kritizované) album The Soft Parade - na kterém už se však jako autoři neobjevují The Doors coby "čtyři mušketýři" společně; Morrison si chtěl uchovat odlišnost o Kreiegerova lyrického a poněkud komerčnějšího stylu, podepisoval se tak proto jen pod své písně - aby se pak The Doors vrátili k bluesrockovějšímu soundu svých posledních dvou alb.

Profil jejich hudebního vývoje jako by tvořil symbolickou paralelu s Morrisonovým životem: od temného, ambiciózního a výbojného experimentu prvních dvou alb se objeví paprsky světla v podobě alba Waiting For The Sun (Čekaní na slunce), následuje hudebně spekulativní, nicméně skvělými songy nešetřící album The Soft Parade. V období tohoto alba čelí Morrison několika soudům a hrozí mu věznice za (nicméně neprokázané) obnažování na koncertě (Miami, 1969). The Doors dospěli na vrchol své slávy, ze kterého ale díky excesům Morrisona začínají brzy klouzat dolů. Rádiové stanice stahují na nátlak politických kruhů jejich singly z vysílaní, organizátoři ruší jejich koncerty, Woodstock odmíta jejich účast... Po všech těchto situacích je Morrison unavený, tvořivých sil ubývá a sklíčenost ho vede už jen k rezignovanému zpívání blues, které tolik miloval a které přímo srší z dvou posledních alb.

Morrison, který ve svých sedmadvaceti letech vypadá nejméně jako svůj vlastní otec, se se svou družkou Pamelou Courson vydává do Paříže, aby unikl hrozícímu verdiktu soudu. Vrátil se k psaní poezie, k čemuž mu musela být Paříž velice podnětnou společnicí, jednoho dne si napustí vanu s horkou vodou, do níž usedne, aby se dle slov své vlastní písně probudil na "druhé straně..." (Break on Through On The Otherside).

James Douglas Morrison, básník

Jim Morrison se považoval především za básníka, který své myšlenky zprostředkovává lidem ve formě písní (totéž nicméně činil i jeho velký vzor, výše zmiňovaný anglický romantický básník a malíř Wiliam Blake). V roce 1969 vydal hned dvě sbírky The Lords / Notes on Vision a The New Creatures, věnované jeho přítelkyni Pamele Courson; později byly tyto sbírky spojeny v jedinou s názvem The Lords and The New Creatures. Za svého života publikoval jen tyto dvě knížky, posmrtně pak byla vydána sbírka The Lost Writings of Jim Morrison, Volume 1 s názvem Wilderness (1988), a dále pak Volume 2 The American Night v roce 1990.

Morrison nahrál své básně také živě ve studiu na magnetofonový pás. Poprvé to bylo v roce 1969 v Los Angeles; část těchto básní použili zbylí The Doors na své album An American Prayer v roce 1978. Zajistili si tak Morrisonovu, alespoň virtuální, účast. Druhé natáčení se uskutečnilo u příležitosti jeho dvacátých sedmých narozenin, 8. prosince 1970, pár měsíců před jeho smrtí. Tyto snímky nebyly nikdy zveřejněny, práva vlastní rodina Coursonových, tedy rodiče bývalé Morrisonovy družky.

V roce 1969 se Morrison pustil také do natáčení filmu HWY, pro který založil vlastní produkční společnost a který financoval. Zahrál si zde hlavní roli stopaře, který se zaplete do vražedného zločinu. Téma tohoto filmu je nastíněno v jedné z nejznámějších skladeb The Doors, Riders On the Storm.

Odkaz, poezie a hudba Jima Morrisona a The Doors je stále aktuální a možná dokonce přesahuje rozměr, který The Doors ustanovili během trvání jejich krátké kariéry. Morrison se stal pro rockovou hudbu absolutní ikonou: se svou středověkou, archaickou image elektrického kovboje a ještěrčího krále vytvořil mýtus, který po jeho smrti (ale nejspíše už za jeho života) přešel do nadživotní velikosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.