mm

°Fotím°Tvořím°Kreslím°Mimorealita°Kartotéka°

°Na křídlech múzy°

° Princové sežrali všechny bílý koně,dobrý víly chcíply a ona si konečně uvědomila, jak moc ty starý korálkový časy vrátit chtěla by...°


°°...aneb má zapadlá realita...°°

EHM...

27. června 2011 v 13:36 | Dullsinea |  Mimorealita
Na blog.cz si dávám pauzu....pokud to dobře půjde, já si zvyknu a bude mi to vyhovovat můj nový blog najdete zde : http://dullsinea.blogspot.com/ .Když tomu tak nebude, navrátím se sem. Prozatím pozastavuji tento blog =) Zatím drazí =)
 

A přitažlivé bohyně mají borůvkové pusy

25. června 2011 v 10:26 | Dullsinea |  Mimorealita
Tak tu máme sobotu =)
Ta obvykle chodívá po pátku...ach jsem to bystré děvče =) A teď jsem se na chviličku zamyslela, zda-li je bystrý opravdu tvrdé, vždy se mi to totiž pletlo s hbitý. =D

Dnes jsou pivní slavnosti =D Opět!!! Ale tentokrát v Cerhovicích.
Nesmí pršet, to by mě nejvíc nasupilo =D Jelikoš jsem za poslední týden zmokla rekordně. Asi sedmkrát, když to tak počítám. Taky mě teď pěkné bolí v krku. Jo a můj pes má angínu. Chuděrka jeden maličkej. Když mi to ta doktorka řekla, tak jsem na ní vejrala jako z jara. Ehm..angínu? pes? jo? =D Kam ten svět spěje!

A konečně jsou uzavřené známky, ach jak já jsem ráda =) I když nemám radost vůbec z toho, jak rychle to zase uteklo. Ten svět se točí rychleji a rychleji =( Mně ani tak nevadí ten čtvrťák, jako to, čím je završen. Ano, mám namysli MATURITU. Mám z toho nervy už teď, co teprv až budu mít den před zkouškou. No já snad z toho i zhubnu!A to už je u mě co říct =D No podle mého názoru, i když přesně nevím, co na výzo bude, bude tohle vysvědčení to nejlepší za dobu, co jsem na gymplu.Musím zaťukat, ať to nezakřiknu- Ťuky ťuk. Bez trojky doufejme, že se to letos obejde.

Odi et amo-orbis unum

25. června 2011 v 9:41 | Dullsinea |  Básně
Toužím spoutat slunce
a nenechat proklouznout
mezi prsty ten okamžik.

Okamžik euforie života,
nadšení duší v objetí
a to i těch,co drží v zajetí.

Orbis unum
Orbis unum

Možná stromoví
nám napoví,
jak přemoct osud
a jak nežít jako dosud.

Orbis unum
Orbis unum

Slova mne pálí na jazyku,
ale ústa jsou vězni,
mysl kolabuje
a srdce netepá.

Chci vyřknout ty city,
ach..ty porkletá...
Tisíce cest,tisíce splínů
jeden den plodí tisíce stínů.

Orbis unum
Orbis unum

Vůně prvního máje,
směr cest do ráje,
nedůvěra a nevěra
nemohla a nesměla.

Odi et amo..
 


Love street

16. června 2011 v 12:56 | Dullsinea |  Mimorealita
Ani nevíte, jak já se těším na hrady 16.7. Už aby to bylo, prostě mám pořádnou chuť na nějakej ten fesťáček no. Mohl by být třeba Majáles v Plzni nebo v Praze častěji =D A to semnou nemůžete nesouhlasit!
Dneska je čtvrtek a já se učím na zítřejší test z biologie. Ačkoli si to čtu jako blbá stále dokola, nepamatuju si skoro nic. A když jo,pletu dva různé hormony dohromady. Blá blá blá. Dneska jsem četla blog Yas...a musím použít její větu. Je to jedno! Tedy není jedno, že mi to nejde se naučit, to je docela problém...ale je jedno, že pokud si to do tý svý makovice nasoukám, hned to zapomenu. Kromě Adrenalinu a Endorfinu, což jsou podle mě takové mé zachytné body ,v tom nevidím smysl se učit. =D
Ach. Úterek byl vyčerpávající. Všimla jsem si, že když ve škole píšeme několik písemek za den nebo musím přemýšlet víc než obvykle, jsem vyčerpanější než kdybych na kole ujela deset kilometrů. DESET! To je na mě nesmírně moc. =D Psali jsme písemku z biologie (bohužel v pátek se píše znova),málem z chemie,ale to se naštěstí ukecalo, jenže i to stálo dost sil =D Dále jsme si při češtině zkoušeli psát sloh. Obvykle se na to docela těším. Jenže tohle byl útvar, který mi přidělal pár vrásek. Musím konstatovat, že moje intuice mi našeptává, že to nebude dobře. Měla se psát úvaha v odborném stylu.
Na téma : Perspektiva oboru, kterému se chci v budoucnu věnovat. Dostali jsme na to 60 minut jako u maturity. Bohužel jsem podle mého názoru psala jen obyčejnou úvahu. No budeme se modlit, aby to dobře dopadlo. No a když po téhle vyčerpávající eseji se chci jen pohodlně zhroutit do mé zadní lavice v kmenové třídě, naše třídní mě vytasí k tabuli při hodině zeměpisu. Při kterém nedávám pozor ani omylem =D. Ale za jedna. Jsem borec!
Teď v sobotu jsou pivní slavnosti ve Zbiroze a o tomhle víkendu je taky pouť v Cerhovicích. Olalá. Jenže Adelka,poslušná studentka gymnázia, si bude hrbit záda nad matematikou, jelikoš v pondělí píše čtvrtletku z matematiky. Ale zas tak hrozné to snad nebude. Na pivní slavnosti se de, pche....ani nápad, že bych se tam neobjevila! No a na pouť se možná taky pudu mrknout. Ze slušnosti =D Sice nevim, jestli v neděli,ale o zhoupnutí se ošidit nenecham. A můj milý si určitě nenechá ujít autíčka =D Chlap no! Upřímně? Vždycky se bojím autíčko na autodromu řídit sama, protože se mi určitě rozjede do zadu a já nevim co s tím =D achych ouvej!!!!

Na západní frontě klid-KNIHA

4. června 2011 v 13:47 | Dullsinea |  Kartotéka
Na západní frontě klid
-Jméno autora: Erich Maria Remarque
-Překlad : r. 1964 František Gel ( Poprvé však r. 1929 Bohumil Mathesia)
-Kategorie: Válečný román z období první světové války
-Celkové hodnocení : 10
TÉMA:
Celý příběh je vyprávěním první světové války očima mladého muže Pavla Bäumera, který ukončil studium na gymnáziu a spolu se svými spolužáky odešel do armády na popud profesora Kantorka. Remarque se v románu soustřeďuje na utrpení vojáků, na jejich pocity a myšlenky. Pavel začíná vypravování o desetinedělním výcviku plného šikany ze strany velitele Himmelstosse. Mimo jiné hovoří o tom, jak se spolu s několika spolužáky (Müllerem,Albertem Kroppem a Leerem) dostal do stejného útvaru a jak se spřátelili s ostatními. Po ukončení výcviku museli mladí vojáci na frontu. Remarque zde popisuje hrůzy války spolu s příběhy těchto mladých lidí a bohužel i s jejich konci.Pavel se dozvídá z domova, že jeho matka umírá na rakovinu, což mu po psychické stránce, již má už tak zpustošenou válkou, moc nepřidá. Stále všichni myslí na to, jaké to bude, až válka skončí.Přemýšlí nad tím, že život po válce nebude už ten, který žili dříve.Avšak držejí se statečně. Konce války se nedočká ani jeden z nich. Na frontě umírá jeden po druhém, až nakonec umře i hlavní hrdina sám.To už se píše říjen roku 1918. Den, kdy mladý voják Pavel zemřel, byl tak tichý, že se o něm zpráva vrchního velitelství vyjádřila slovy : " Na západní frontě byl klid."
Pozn. : Toto dílo je považováno za Remarquovo nejvrcholnější. Pokud se do něho čtenář začte, tak jako já, má možnost si ještě přečíst dílo "Cesta zpátky" jež na " Na západní frontě klid" volně navazuje.
CHARAKTERISTIKA POSTAV:
Pavel Bäumer :
Devatenáctiletý muž, který opustil studium na gymnáziu kvůli válce. Spolu s ním ze školy odešli i jeho spolužáci. Někteří se dokonce dostali do stejného útvaru jako on. Pavel je vypravěč celého příběhu. Popisuje, jak jej válka změnila a naučila vojáky jen jíst,spát a vraždit. V oddílu má všechny své přátele, které pro něho jsou víc než rodina. Musí se však smířit se smrtí mnoha z nich.

Desátník Himmelstoss:
Velitel, vyžívá se v šikaně mladých mužů během jejich desetinedělního výcviku. Když se pak dostane na bojiště spolu s nimi, snaží se omluvit a své chyby odčinit.

Stanislav Katzinsky -"Katza":
Pavlův nejlepší přítel na frontě z jeho oddílu. Učil hlavního hrdinu jak to chodí ve válce a vždycky se snažil pomoci. Z oddílu byl nejstarší. Katzova smrt byla pro Pavla největší ránou.

Müller :
Také spolužák, je chytrý a sní o válečné maturitě. Získává boty po mrtvém kamarádovi Františkovi. Je trefen světlicí do žaludku, umírá.

Albert Kropp:
Pavlův spolužák z gymnázia. Je ve stejném oddílu. Společně se dostanou do kláštěra, kvůli zraněním z fronty. Albert je na tom hůře, nakonec mu amputují nohu. To jej zlomí, prohlašuje, že už nemá cenu žít.

Müller :
Také spolužák, je chytrý a sní o válečné maturitě. Získává boty po mrtvém kamarádovi Františkovi. Je trefen světlicí do žaludku, umírá.

Leer:
Další ze spolužáků, má rád děvčata.A stále baví své kamarády svým milostným dobrodružstvím.

František Kemmerich:
Voják, který umírá hned na začátku románu. Je to ten František, po kterém má Müller boty.

Tjaden:
Všechny problémy nejraději hází za hlavu. Myslí jen na jídlo, velký jedlík. Spořádá toho mnohem více než ostatní z oddílu.

Deterding:
Žanatý muž, který byl před válkou sedlákem. Pavel mu chce zabránit v útěku, ze kterého ho podezřívá, protože o něj má strach. Nakonec stejně uteče,ale má bohužel smůlu. Je chycen německými četníky. Vojáci se o něm už nic nedozvídají.

Paní Bäumerová :
Pavlova starostlivá matka umírá na rakovinu. Má strach o svého syna, chce aby na sebe dával pozor.

Kantorek:
Profesor gymnázia, kam chodil Pavel a jeho spolužáci. Na Kantorkův popud opustili střední školu a odešli na vojnu.
NEJSILĚNJŠÍ MÍSTO:
Celá kniha na mě zapůsobila sylným dojmem. Samozřejmě jako v každe knize i zde jsou silnější a slabší místa. Podle mého názoru je nejsilnější místo této knihy okamžik ke konci knihy, kdy hlavní hrdina Pavel zachraňuje svého nejlepšího přítele z fronty, Katzu. Který má poraněnou nohu, proto jej Bäumer nese na zádech a utíká s ním k obvazišti. Když se dostanou na místo, je Pavel vyčerpaný, ale uleví se mu, když dostane svého kamaráda do bezpečí. Jakýsi sani´ták však Pavla upozorňuje na to, že si tuto cestu mohl ušetřit, protože je jeho přítel mrtvý. Mladý voják odpovídá, že jeho přítel nemůže být mrtvý, měl přeci jen ránu v holeni a ještě před deseti minutami s ním mluvil. Opak je pravdou. Katza je doopravdy mrtvý.Chvili předtím než dorazili na obvaziště, trefila malá střepinka Katzu do záhlaví. Byla tak malá, že si toho Pavel při běhu ani nevšiml, ale stačila k tomu, aby jeho přítele usmrtila. Pro hlavního hrdinu je smrt tohoto vojáka velkou ránou.

Výběr z hroznů

30. května 2011 v 12:27 | Dullsinea |  Fotografie
Výběr z toho nejlepšího, i když pár snímečků tam chybí =D Ty raději zveřejňovat nebudu. =o) Prostě můj muž (b(r)umbálek) mnoha tváří =o)

Další články